Z našeho měsíčníku se plynule stává čtvrtletník, proto jsme rádi, že nám stále fandíte a přinášíme tedy zase pár zpráv a fotek nejen z Hořic. Jaro uběhlo v pohodě a očekávání ... nového pískoviště, které v těchto dnech se Stelinkou zajíždíme. Napřed jsme ho ale dědovi Jindrovi pilně pomáhali stavět, tátovi natírat a dědovi Pepovi navážet! Většinu dní trávíme na zahrádce, maminka už v zimě nakoupila pytlíčky se semínky, které jsme jí se Stelinkou pomáhali sít do hlíny, a teď už koukáme, co kde roste a já se Stelou sklízíme, co můžem, i co nemůžem. Taťka si vzal na starost sekání trávy, v tom mu rád pomáhám, a pěstování brambor, které se v Hradci sází na Josefa a v Hořicích na Hitlera. Těšili jsme se na záplavu meruněk, ale všechny zmrzly. Zato už chodíme koukat na naše lesní jahody, které Stelinka pro jistotu sklízí před dozráním, aby jí je náhodou někdo nesnědl. Kočka Boska si vzala do parády myšky, vyhnala krtky a když už neměla co lovit, pustila se do sýkorek. Ve vedrech se koupeme v bazénu, nejvíc táta, my děti se trochu bojíme, protože já jsem tam jednou trochu nešikovně spadl a ještě že mě máma slyšela žbluňknout, protože jinak už bych byl v nebíčku s babičkama. Když mě máma vytáhla, Stelinka volala: Já ci taky! ale stejně se bojí.
Na preventivní prohlídce u paní doktorky po mně chtěli poznávat barvičky, to byla brnkačka, protože už před rokem jsem věděl, který kontejner je na který odpad a všem jsem to říkal. Tak jsem jim ukázal modrou, červenou, žlutou a zelenou. Pak už jsem neměl říkat barvy, ale tvary, tak jim chvíli trvalo, než ze mě dostali, že je to sice černé, ale srdíčko. Pak domeček a pak ukázali kolečko, ale já prohlásil, že je to O jako Ondra :-D. Pak jsem měl říct nějakou básničku, ale styděl jsem se, tak jí za mě řekla Stelinka :-) Naše nejoblíbenější teď je Šimpanz gorila po světě chodila, tu prý doktorka ještě neslyšela a hrozně se chechtala. Já mám teď další ze svých kameňákových období, tak vymýšlím nově verze básniček, třeba:
Hody hody doprovody, dejte vejce do vody, nedáte-li do vody, dejte aspoň bílý, slepička vám snese mejdlo. Cháchá!!! Ale to jsem jim neříkal. Když už jsem měl všechna měření a zkoušení za sebou, měl jsem slíbený bonbon, ale chtěli kouzelné slovíčko. Tak jsem řekl: Doktorko, prosimtě, dáš mi bonbon?
Když neposlouchám, máma mi říká Vendoslave. Já jí na to říkám Mámoslave :-) K mým novým kouskům patří lhaní. Když praštím Stelu a ona brečí a máma se mě ptá proč, říkám: Ona je maminko asi unavená!
Stelinka je taky pěkně vykutálená. Už dosáhne na kliky a všude se dostane. Když se nudí a máma má plné ruce s vařením oběda, potichoučku se vytratí za taťkou do pracovny a hlásí mu: Tatínku, jdeme baštit! Taťka už se nechal několikrát nachytat :-)
Na jídlo je Stelinka jak uragán, hlavně na sladké. Než se maminka otočí, obslouží se bleskově čímkoliv, co je na dosah. Podobně to bylo i s velikonočním beránkem, který maminka hrdě vyklopila z formy, to uvidíte na fotkách :-) Jinak už se ode mě naučila zdravit všechny sousedy. Na každého kolemjdoucího hlasitě volá Dobýden! Tak jsme široko daleko za slušňáky :-) Stelinka má teď velký úkol, naučit se chodit na nočník. Zatím jen hlásí, že čůrá nebo že má hovňous a já se jí nesmím smát, protože mně se taky nikdo nesmál, když jsem se to učil, a navíc to musí stihnout do konce prázdnin, protože pak už bude plínky potřebovat brácha nebo ségra. Naši se dohadujou, jestli to bude Kvido nebo Rafael, ale přitom to nejspíš bude holka. Táta se snažil z doktora na ultrazvuku vymámit, co to bude. Doktor to měl ale od mamky zakázané, tak jen mezi řečí řekl: Tak pohlaví už bychom měli jasné, že? A táta na to: no jo, to je jasnej pinďour tadyto, žejo? A doktor na to: Myslíte tohle? To je mozek!
Já jsem pro jistotu vymyslel obě jména. Když to bude kluk, bude se jmenovat Banán, a když to bude holka, tak to bude Čokoláda. Napřed ale musíme pojmenovat naše dvě koťata, co se narodila Bosce minulý týden. Když je Stelinka ráno spatřila, křičela: Bojim, myš!!! Boska soutěžila s tetou Kamčou, kdo dřív porodí. Kamča u nás čekala na termín porodu, aby to odsud měla blíž do Vrchlabí. Bydlela tu s námi pár dní, Boska jí o dva dny předběhla. Když pak maminka ráno hlásila, že už se Kamče narodila Alžbětka, prohlásil jsem: A teď už je na řadě naše mímo! No, ale to ještě musí trochu vyrůst, protože miminka se rodí, až když se do bříška nemůžou vejít, a my jsme ho tomu našemu miminku už pěkně vytahali :-)
Mohl bych ještě dlouho vyprávět, ale na fotkách uvidíte ve zkratce, co jsme za celé jaro zažili - týden v Krkonoších s babičkou a dědou, návštěvu tety Marcelline, Velikonoce na Dachovech, opékání prasátka, výlet na Trosky, hořickou pouť, výlet do ZOO, a další. A třeba se zas někdy ozveme. Přejem vám všem krásné léto!
Vendelín a spol
0 komentářů:
Přidat komentář