Tak kde jsme to minule skončili? Někde v půlce podzimu. Už si ani nepamatujem, co všechno jsme vám chtěli napsat! Ale několik důležitých událostí nesmíme zapomenout. Pěkně dlouho jsme se těšili na Vánoce. Napřed tu byla Barborka, ta nám přinesla dobroty do ponožky, pak Mikuláš, tomu jsem musel říct, jak se jmenuju a zazpívat koledu, ale dostali jsme od něj kalendář, kde každý den byla čokoládka až do Vánoc. Teď na jeho místě visí jiný kalendář a Stelinka si pořád myslí, že jsou v něm taky čokoládky. Pod stromečkem jsme našli spoustu dárečků, které mě nejvíc bavilo rozbalovat, i když třeba nebyly pro mě, a celou dobu při tom dělat: jéééééééééé!
Na Vánoce tu s námi byli i děda a babička z Tábora. Babička ležela, protože jí nebylo dobře, ale děda se mnou chodil na pekáč a na nákup a doma nám máma dávala spoustu chlapské práce a mě to s dědou moc bavilo. Každý večer jsme všichni zpívali koledy a já si doteďka nejčastěji notuju Pásli ovce valaši, i když naši říkaj, že koledy a čokoláda patří jen k Vánocům. Ježíšek nám přinesl sáňky, na těch se se Stelinkou moc rádi vozíme, a hlavně mi přinesl nakladač, který hned první noc musel parkovat pod mojí postelí a několik týdnů jsem se ho nemohl nabažit. Všichni bratranci i kamarádi si s ním taky hned chtěli hrát a já jsem většinou docela hodnej a ochotně ho půjčuju. Na Tři krále jsme jedli tříkrálový koláč a děda v něm našel schovanou mašinku a byl král. A já byl jeho páže.
Babičce pořád nebylo dobře, ale už je v nebíčku a nic jí už nebolí. Jsou tam teď s dachovskou babičkou spolu a koukají na nás a mají nás moc rády. Často na ně vzpomínáme. Hlavně Stelinka vždycky v pokoji, kde bydlely, volá Babi babi! Já nejvíc vzpomínám, jak jsme jednou babičce volali do Tábora a říkali jsme jí, že jsme měli k obědu čočku. A ona se ptala: Co, kočku?? A my: Néééééééééé kočku, čočku!!!! a hrozně se směju!
Hrozně jsem se těšil, až Kryštof, Mareček a Barborka přijedou slavit moje narozeniny. Máma každý den udělala fajfku v kalendáři, napřed to vůbec neubývalo, ale nakonec jsem se dočkal. Bára musela zůstat doma, protože čekali, až se jim narodí Terezka, ale s klukama jsme si užili parádní víkend! Házeli jsme všema hračkama, některýma i z okna, na to jsme obzvlášť hrdí. Naši pořád chtěli, abysme si auta třeba posílali, ale to není žádná sranda. Taky jsme se brodili v blátě a koupali v bublinkové vaně a honili po domě a já jsem od kluků dostal vláčkodráhu s vagonky a byla to prostě paráda, takže když kluci odjížděli, ztropil jsem scénku a pak jsem se rozstonal. Kašlem už všichni.
Stelinka je naše treperenda, tak jí říká máma a já někdy taky. Umí krásně mluvit. Říká: hamat, maovat (malovat), byndak (bryndák), tauam (vstávám - to je pro naše obzvlášť mučivé, když chtějí ráno ještě spát), jebáť (jeřáb - když nám ze lžíce visí špageta, to jsem vymyslel já!), pokobá (pochovat) a spoustu dalších slovíček. Často si sama brouká písničky, co nám máma zpívá. Už jsem jí naučil, jak se zapíná iPhone! A když máma telefonuje, sápe se po sluchátku a křičí: Aój, aój! ale když pak dostane sluchátko k uchu, jen okouzleně mlčí. Moc rádi spolu skáčeme na matracích! Já přitom skanduju: Kdo neskáče, perníček! Hop hop hop! Strejda Víťa mě to sice učil trochu jinak, ale tohle je moje verze. Naučil jsem se krájet ostrým nožem. Vždycky, když máma vaří, krájím všechnu zeleninu - pórek, houby, papriku nebo brambory. Jsem v tom fakt dobrej. Baví mě vůbec všechna práce kromě uklízení hraček. Rád chodím s tátou pro dříví, s mámou pro prádlo, na nákupu nosím košík nebo vozím Stelinku ve vozíku. Jsem do práce prostě hr, podle svého vzoru, Bořka Stavitele. Jednou jsem dokonce zvolal: Dokážem to nakrájet? Jasně, dokážeme! :-D
Taťka se mě kdysi před Vánoci při svačině ptal: Vendy chtěl bys ještě bratříčka nebo sestřičku? A já na to: Hm, jo, ale já mám teď hrozně upatlaný ruce, víš tatínku?
Tady jsou fotky. Přejem vám v novém roce samé dobré zprávy! Pa!
V a spol
0 komentářů:
Přidat komentář